KAFKOVA HLAVA, ČEŠI SPORŤÁCI A KRAJKY


Usedly jsme ke kávě (a možná i k dezertu) s designérkou Hellerdance Viktorií Yash kousek od Kafkovy hlavy. Mým záměrem bylo vytáhnout z křehké Slovanky s francouzským šarmem její příběh a nějakých těch pár rad pro ženy všech tvarů na zimní sezónu. Znáte to – všechny nás zajímá, jak využít ty optické klamy ku vlastnímu prospěchu.  Obě nás tak trochu zaskočilo, v co se rozhovor nakonec vyvinul. Ve stínu spisovatelovy blyštivé hlavy jsem poprvé v životě mohla s někým do hloubky rozebrat českou módu a provázanost politiky se sebeobrazem jednotlivce.

JAKÁ BYLA TVÁ CESTA DO MÓDNÍHO SVĚTA?

Před nedávnem jsem obhájila diplomovou práci, v níž se zaměřuji na oděv, reprezentující každodenní realitu, který za jistých okolností získává sociálně-kritický rozměr a stává se nositelem určitého sdělení. Asi to zní složitě. J Obecně se soustředím na lokální trendy, pánskou a dámskou casual módu. Je to šestileté studium obor Módní tvorba, jehož výsledkem je Magistr umění. Kresbou a návrhářstvím se zabývám od svých šestnácti let. I když mi všichni říkali, že můj talent se objevil již v dětství, první opravdový kurz jsem absolvovala až tady v Praze na AVU v devatenácti, během tříletého studia na Vyšší odborné škole oděvního návrhářství. Kreslení a umělecká tvorba mě naprosto pohltily. Sílil ve mně pocit, že potřebuji svět módní tvorby více prozkoumat, takže jsem se přihlásila na druhou školu.  V druhém ročníku Umprumky mě oslovil Tomáš Heller s nabídkou práce pro firmu Hellerdance. Takže ve zkratce, cesta to byla a je vlastně nepřetržitá.

v-yash-3

ZA JAKÝ TYP NÁVRHÁŘE SE POVAŽUJEŠ?

Jsem spíše introvert. Myslím, že skrze práci se dokáži lépe vyjádřit; zpracovávání inspirace vnitřně mi umožňuje naladit se na zákazníka, upozadit sebe a vytvořit návrh konkrétně na míru člověku. Je to přirozené, povaha návrháře se promítá do jeho tvorby. Pokud je návrhář extrovert a komunikátor, promítá se to i do modelů. Když něco tvořím, přemýšlím nad celkem – nad osobností klienta, nad konkrétním účelem návrhu a dalšími okolnostmi. Toto se snažím přenést i do tvorby společenských šatů.

ČÍM NEBO KÝM SE INPIRUJEŠ?

Za světa mody jsou mi příkladem Yohji Yamamoto a Elsa Schiaparelli. Elsa spolupracovala s předními umělci své doby jako například Salvator Dalí, Jean Cocteau, Alberto Giacometti. Přenášela umělecké estetické zákony a postupy do oděvů a tvořila symbiózu mezi užitým a volným uměním. Tento princip jsem použila u závodních šatů Moniky Mihalíkové, kdy jsem na oděv promítla lidskou tvář.
Inspiraci může návrhář čerpat i z kulturního a společenského dění v zemi a faktorů jako například postavení ženy ve společnosti.
Musí ale také umět předvídat. V době, když mi Tomáš Heller nabídl práci, jsem zrovna tvořila svou pánskou, řekněme hipsterskou kolekci, inspirovanou děním po listopadu 89. Krátké kalhoty nad kotníky, komunistická hnědá a ultramarínová a typické materiály… Kolekci tehdy komise ohodnotila jako antifashion. A dnes?  …

v-yash-4

 

KOLEKCE INSPIROVANÁ SAMETOVOU REVOLUCÍ?!

O toto období české historie se zajímám již dlouho. Každá země má svou kulturu odívání. V některých zemích jako je Indie je očividná kultura zdobnosti. Je to dáno postavením ženy ve společnosti, historickou zkušeností národa a mírou sebevyjadřování. V módě se spolehlivě ukazuje, jestli lidé mají potřebu na sebe upozorňovat, vyjadřovat se vizuálně i to, jak vnímají své pohlaví.

NARÁŽÍŠ NA OBECNÁ TVRZENÍ O TOM, ŽE ČEŠI NEMAJÍ STYL A MOC O SEBE NEDBAJÍ?
Říká se, že je to proto, že jsou Češi celkově outdoorový národ. Já si to nemyslím. Národ může mít rád sport a volnočasové aktivity, ale neřekla bych, že to je hlavní příčina. Všímám si, že se v Čechách lidé soustředí na minulost, neotevírají se tolik budoucímu, Rozhodující roli hraje také postavení ženy ve společnosti, které se mění v okamžiku, kdy žena nemá dostatek svobody v seberealizaci. U nás se ženy necítí tolik ohrožené. Je tu i faktor klimatických podmínek. I ty ovlivňují, jak moc se chceme a můžeme zviditelnit. V neposlední řadě má vliv i nabídka trhu a obrazy, které jsou lidem předkládány v médiích. Čtenáři a diváci je automaticky přejímají.
V uměleckých kruzích se toto řeší, často nevíme, jak to formulovat. Teď když o tom mluvíme, uvědomuji si všechny ty nesrovnalosti. Česká žena by se měla oblékat jinak, než žena Italská nebo Ruská. Je to jiný typ a jiná kultura. Tato kultura a znalost odívání v Českých médiích chybí. Ani celebrity, které udávají trend ji tolik nerespektují. Nechci křivdit – povědomí o kultuře odívání už existuje díky akcím jako je Designblok, Mercedes-Benz Prague Fashion Week, Czech Design Week, designSUPERMARKET a další. Vše je ale v začátcích a zdá se trochu uvězněno v komunitě umělců, kteří tvoří krásné věci.

ZMÍNILA JSI, ŽE OBLÉKÁŠ ZÁVODNÍ TANEČNICE. TO JE PŘECI KULTURA SAMA PRO SEBE, KTERÁ PODLÉHÁ VLASTNÍM TRENDŮM. NENÍ TO TROCHU SPOJOVÁNÍ NESPOJITELNÉHO?
Ano, je tam určitá rozpolcenost, ale nacházím se v obojím. I když jsem minimalistka, líbí se mi zdobné oděvy, pokud mají pravidla a estetickou hodnotu. Zdobné nemusí znamenat nevkusné. Na tanečních šatech mohu propojit stylizovaný motiv a abstrakci. Tvořím obraz. Příkladem jsou žluté šaty pro Moniku Mihalíkovou. V umění mě zajímá pohyb, dynamika, gesto. Jsem k sobě kritická, ale mám dobré vzpomínky na několik šatů.  S Monikou se mi pracuje skvěle a mám volnou ruku.v-yash-2

 

SNAD UŽ JEN OTÁZKA NA ODLEHČENÍ – JE NĚKDO, KOHO BYS CHTĚLA OBLÉKAT?

Napadá mě krásná Diane Kruger, tu bych oblékala ráda. Mým přáním je, aby za námi chodili lidé s vášní pro estetiku a vkusné společenské šaty. Je krásná práce tvořit model přímo na míru člověku a podle jeho nebo jejích představ. I skrze módu se tak mohu podílet na vytváření dobrého pocitu zákazníka ze sebe sama.

v-yash-5

KAFKOVA HLAVA, ČEŠI SPORŤÁCI A KRAJKY

Post navigation


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *